Friends club & bar

Dnešní návštěva Friends byla pro mě obrovským zklamáním. V podniku, který se prezentuje jako „přátelský prostor pro všechny“, jsem se setkal s chováním, které nemá absolutně nic společného ani s profesionalitou, ani s obyčejnou slušností. Barman – mladý kluk, který tam zjevně pracuje bez jakéhokoli výcviku nebo základního povědomí o tom, jak se chovat k lidem – se choval arogantně a nekompetentně. Nešlo ani o to, co řekl, ale jak to řekl. Místo aby normálně obsloužil zákazníka, který chce platit kartou, reagoval nepříjemným, povýšeným a až nepochopitelně neprofesionálním způsobem. Když jsem si objednal nealkoholické pivo, dozvěděl jsem se “musíte utratit minimálně 100 Kč” tónem, který opravdu patří někam úplně jinam – určitě ne za bar. Navíc celá situace kolem plateb kartou působí velmi podezřele. Obsluha hosta doslova nutí utratit minimálně 100 Kč, což vytváří dojem, že podnik nechce mít oficiální tržby přes platební terminál a raději vybírá hotovost. Takové jednání je neprofesionální, netransparentní a v moderním podniku naprosto nepřijatelné. Pokud podnik potřebuje stanovovat minimální útratu, bylo by vhodné, aby se to hostovi sdělilo slušně a profesionálně. Ne způsobem, který připomíná spíš chování někoho, kdo si kompenzuje vlastní problémy na zákaznících. Ve srovnání se zahraničními podniky – například v Londýně, kde se karta používá naprosto běžně a obsluha se chová k lidem s respektem – působí Friends jako klub, který uvízl v čase a navíc ještě zapomněl na to nejdůležitější: zákazník je host, ne obtíž. Pokud se vedení nepodívá na chování personálu, zejména těch nejmladších a evidentně nezkušených zaměstnanců, bude podnik dál přicházet o lidi, kteří by se sem jinak rádi vraceli. Profesionální chování není detail. Je to základ.

Dojem z jinak skvělého večera bohužel zkazil fakt, že jsem nedostala zpět své věci. Když jsem dostala zpět svou tašku bez kabátu, pán z ochranky mi řekl, ať znovu vystojím frontu a pak popíšu, jak kabát vypadá a co je v kapsách a šatnářky ho zkusí najít. To se mi zdálo jako velmi přijatelné řešení, tak jsem se znovu postavila do fronty, bohužel když jsem znovu přišla na řadu, arogantní šatnářky se se mnou začaly hádat. Nakonec mi řekly, ať si pro kabát přijdu "zítra v devět", ještě jsem se dvakrát ptala, jestli ráno nebo večer a pokaždé řekly, že ráno. Ráno jsem tam jela, samozřejmě úplně zabarikádované dveře a prázdný podnik. Situace, která šla naprosto v pohodě vyřešit bohužel vyústila v úplně zbytečnou hádku, která úplně zkazila skvělou náladu z večera, ráno jsem strávila před dvě hodiny cestou tam a zpět zbytečně a stále nemám zpět své věci.