iL Gusto

Tahle restaurace nám velmi názorně ukázala, proč je dobré číst recenze ještě předtím, než si nadšeně sednete ke stolu. Menu pouze v angličtině – jasně, světovost, rozumím. Ale v zemi, kde se mluví česky, by člověk čekal aspoň symbolickou snahu o… no, češtinu. Tady nic. Asi už jsme jen malý jazykový přežitek. Na stole automaticky postavená voda, což jsme považovali za milé, než jsme zjistili, že to není pozornost, ale 189 Kč za 750 ml. V tu chvíli jsme si radši dali 150 ml prosecca – protože proč pít vodu, když za stejné peníze dostaneš něco, co tě aspoň trochu uklidní 🤣👍 Jídlo? Paráda. Polévka i pizza fakt skvělé! Jenže nůž na pizzu byl tak strašně nepraktický, že jsme spíš trhali než krájeli. A obsluha? Nemastná, neslaná. Talíř od polévky nám nechali na stole, i když se ptali, jestli chceme další prosecco. Takže si toho všimli. Jen ho prostě neodnesli. Pizzu jsme sdíleli s přítelem a bylo vyloženě trapné ji přehazovat přes talíř jak na školní jídelně. A úplnou náhodou to bylo přesně v momentě, kdy jsme odmítli další prosecco… od té chvíle jsme přestali být zajímaví. Útrata? 1130 Kč. Automaticky připočtené dýško 15 % nás hodilo na výsledných 1300 Kč. Upřímně – ne, obsluha si to nezasloužila. Je to škoda, protože restaurace má obrovský potenciál. Skvělé jídlo, pěkné prostředí, krásné místo. Ale přístup typu „vytěžíme turistu a běžte dál“ je věčná klasika, kterou už všichni známe. Profesionálně se dá vyrejžovat taky – jen tady to ještě neobjevili. Za kvalitu si rádi připlatíme. Ale tady nám to zkazilo dojem natolik, že tři hvězdy jsou tak akorát. A jako bonus přidávám fotku toalety – protože to byl moment, kdy jsem si připadala spíš jako ve čtvrté cenové než v restauraci v centru Prahy.

⸻ Recenze hostince Il Gusto na Starém Městě pražském od poutníka z Vietnamu Buďtež mi dopřáno, vážení přátelé, abych se podělil o dojmy, které jsem nabyl při své návštěvě krásné Prahy, zvláště pak ve Starém Městě, kde jsem zavítal do hostince jménem Il Gusto. Krása místa: Již při vkročení do tohoto útulného hostince mne obklopila atmosféra půvabná a vkusná. Starobylé ulice dýchaly duchem minulosti, však interiér hostince spojoval starobylou vznešenost s vkusem moderního člověka. Slunce laskavě zalévalo dlažbu náměstí, nebe bylo jasné a vzduch nesl osvěžující chladivost – pravý čas pro potulky po pražských uličkách. Čistota: Čistota v hostinci byla bez poskvrny; stoly, podlahy i výbava svítily pořádkem, což mé srdce potěšilo a požitek z hodování učinilo tím větší. Pokrmy: Jídla, jež jsem okusil, byly skvosty hodné chvály. Pizza, pečená v kamenné peci, oplývala křupavou kůrkou a lahodným středem; těstoviny byly připraveny s péčí a omáčka k nim lahodila mému chuťovému vkusu. Objednal jsem si Pasta Carbonara a Pizza Margherita, a k tomu sklenici svěžího bílého vína – a mé srdce plesalo nad takovou krmí! Lidé: Nejen jídlo, ale i lid pražský okouzlil mou duši. Služebnictvo v hostinci bylo zdvořilé, úsměvné a ochotné, vycházelo vstříc i cizozemskému poutníkovi, jehož řeči nebylo vždy srozuměti. I na ulicích vládla veselá a líbezná nálada; ženy i muži kráčeli s důstojností a krásou, jež jest vlastní městu nad Vltavou. Závěr: Doporučuji tedy všem poutníkům, kteří zavítají do matky měst, aby se na chvíli zastavili v Il Gusto – aby okusili lahodné pokrmy, spočinuli v krásném prostředí a nadechli se krásy a svobody, jež Praha skýtá. Mé skromné hodnocení: • Krása místa: 10/10 • Čistota: 10/10 • Pokrmy: 9,5/10 • Služby: 10/10 Těším se, že má poutní cesta v této kouzelné zemi bude pokračovati! Praha, ó, jak jsi krásná!